Máte již svůj účet?

Kytara a jazz (2)

19. Leden 2012
Vilém Spilka

django-reinhardt

Jazzová harmonie aplikovaná na hmatník kytary

1. Septakordy

Specifičnost jazzové harmonie je způsobena několika faktory, mimo jiné i extenzívním používáním septakordů a vyšších akordických tenzí. Jelikož existuje snaha zjednodušit většinu teorie týkající se jazzového hraní na maximum, aby se přizpůsobila reálným požadavkům žánru na praktičnost, v případě septakordů dělí jazzoví hráči septakordy povětšinou jen do pěti základních kategorií dle funkčnosti akordů:

1. durový septakord: do této kategorie patří tvrdě velký septakord a jeho formy s alterovanými kvintami, tedy X7 maj, X7 maj b5 a X7 maj se zvětšenou kvintou. Obecně se durový septakord vyskytuje na tónice, některé formy rovněž na subdominantě.

2. mollový septakord: kategorie zahrnuje měkce malý (Xm7) a měkce velký (Xm7maj) septakord. Výskyt je opět nejčastěji na tónice, přičemž místo akordu Xm7 je i na druhém stupni durové funkční harmonie.

3. Dominantní septakord: X7 je tvrdě malý septakord, najdeme jej pochopitelně na dominantě, ale také na tónice či subdominantě (například v blues). Do této kategorie můžeme přidat i alterované formy DS (tedy se zvětšenou či zmenšenou kvintou).

4. polozmenšený akord: Xm7 b5, tedy zmenšeně malý septakord, nalezneme často na druhém stupni především mollové, ale i durové tóniny.

5. Zmenšený septakord: symetricky dělí oktávu na čtyři malé tercie. Xdim se uplatní také jako průchodný akord nebo součást složitějšího akordu na dominantě.

Nám, tedy kytaristům, takové zjednodušení nestačí, my potřebujeme upravovat a zjednodušovat ještě víc. Tato potřeba vychází z konstrukce a ladění našeho nástroje. Obraty septakordů v tzv. úzké formě jsou na kytaře prakticky nehratelné, přistupujeme proto k vytváření tzv. drop voicings (výraz zaběhlý v angloamerickém názvosloví a označující rozmístění tónů septakordu v obratu a zároveň v oktávách). Později zjistíme, že limitující počet strun nás nutí redukovat i vícetónové akordy.

jazz2-b

Než přikročíme ke konstrukci drop voicings, měli bychom si zažít nejjednodušší formu konstrukce septakordů na hmatníku kytary, tzv. guide tones.

Guide tones jsou nejdůležitější tóny septakordu, ty, bez nichž by septakord nefungoval. Protože základní tón si při určité zkušeností dokážeme představit a kvinta slouží především k barevnému obohacení akordu, vylučovací metodou dojdeme k tercii (určuje tónorod) a septimě (určuje charakter septakordu). Tyto dva tóny pak kvůli přehledu a systému hledáme na strunách g a d. Pokud si na tento systém zvykneme, guide tones pro nás budou znamenat nejsnadnější a nejpřehlednější způsob jak se vyrovnat s novou harmonií. Rovněž harmonická exaktnost a logičnost je devízou guide tones, a při jejich správném používání si nejen rychle osvojíme harmonii, ale i zkrátíme cestu k improvizaci na tuto harmonii.

jazz2-a

Drop voicings (drop /z angličtiny/ = pustit) se vytvářejí z kompletních septakordů, přesněji z jejich úzkých tvarů. Úzké tvary svrchu očíslujeme od 1 po 4 a jednotlivé tóny v závislosti na typu drop voicingu „spouštíme" do nižší oktávy, a vytváříme tak obraty akordů na kytaře pohodlně hratelné.

Drop 2 hledáme na kombinacích čtyř sousedních strun, drop 3 tvoří bas, vynechaná struna a zbytek akordu na třech sousedních strunách, drop 2 a 4 najdeme na dvojicích strun oddělených vynechanou strunou.

V dalším díle seriálu si řekneme něco ke konkrétnímu použití guide tones i jednotlivých kategorií drop voicings v praxi.

Seriály

Copyright © 2011 ČESKÁ KYTARA s.r.o. Všechna práva vyhrazena.